Je to již dávno, co vystoupili démoni z Hlubin. A toho času přišla Apokalypsa. Nevyšlo slunce a nebe se dotklo země. Vzduch pročpěl smrtí a zkázou. Stačilo jen několik okamžiků… chvilička pro člověka… a bylo po všem. Svět osiřel…

A přesto zůstala poslední jiskřička života. Bohyně, která byla až příliš pyšná, než aby uznala svoji porážku. A tak opět oddělila zemi od nebes a znovu tvořila svět. Krůček po krůčku rozsévala život.

A z popela vyrostly nové stromy, řeky zčeřené krví se pročistily a louky zakryly koberce barevných květů. A pak… pak porodila své děti, aby zde žily. . . Však, když přišli noví slabí bohové, děti Danu jim ustoupili a vzali je pod svoji ochranu. Učili je a vychovávali ke svému obrazu… snad úspěšně…a jim ku pomoci bytosti mocné, jež z dálky přilétly - kdoví odkud - pomáhali. Tak Dannané je Draky nazvali.

Však dlouho ku věčnosti netrvalo a Dannané viděli, že malí bohové jich neposlouchají a touží po svobodě od nadvlády jejich.
Tedy rozhodli se moudře a jednoho soumraku odešli do jiné Země, kde malých bohů ještě nebylo. Ještě však Draky prosili, aby lidu pomáhali a v míru s nimi žili. A od toho času patřila Zem jen malým bohům a drakům...

Zpět