Dávno tomu, kdy Dannané v Tir-nan-n-Ogu pobývali a zemi ku blahobytu vedli, užívaje darů Matky své. Však když slabí bohové zde se objevili, tu Dannané rozhodnuvše, že odejdou by jiné neovlivnili či k válkám nedošlo, sami sobě ničeho moc brát nechtěli, neboť mnohého měli a k neužitku jim bylo.
Tu sešli se nejstarší na místě posvátném, kde tří stromů pohromadě rostlo, ku radě by rozhodli, co s věcmi a poklady jejich učinit, že novým nevěřili a zneužito všeho by nebylo. Tak mnoho nocí temných řečnili a přes zničení a zatracení až k plánu velkolepému dospěli, že vše ukryjí, kdyby jednou vrátit se měli v Zemi tuto zpět.
Však, jak ukrýti tolika věcí všelijakých, problémem bylo. A znovu dlouho mluvili, neb do hor se každý dostat mohl, i v moře potopit a vzduchu ničeho neuneslo. Nakonec dohodnuvše se, věcí Božských do jednoho z měst svých honosných donesli, by posléze kouzlem společným město hluboko v zemi skryli, tam, kde živočichů není a srdce země bije. Jen malého vchodu tajného zanechali a dobře střežit dali. Tu jen moudrý a odvážný k cíli projít směl a dobře věcí využít.
Tak tedy jest honosné město Bohů v Tir-nan-n-Ogu pohřbeno a mocných zbraní a skvostných pokladů a knih moudrých a děl nevídaných střeží a v tajemství uzavírá. A nikdo netuší ono místo, neboť samotné kouzlo skryto bylo zrakům slabých bohů a pamětníků není. A ani kněží nejvyšší k cestě se nedostanou přes mlčící ústa Bohů Dannanských.

Zpět