V dobách temna nikohož v Zemi nebylo, kdo moudrosti Dávných by ovládal. Lidé smutni bloudili sami v sobě a strádání jich sužovalo v bídě a utrpení pod nadvládou klamnou, že jediného Boha uctívat mají, kterýžto nikdy proseb nevyslyšel a ničehož nikomu nedal. Snahy každé zničeno v zárodku bylo a všichni v obyčejnost uvěřili.
Tak stalo se jednou, že kdosi Pánu tvrze života vzal a falešní kněží po pravdě pokřivené pátrat počali. Mučením a trýzněním přiznáních vymáhali nevšímaje si skutečných zlotřilců. V zoufalství tvrdohlaví i k bylinkářce pod hradem přišli, jež v obavách ničeho neřekla, neboť sama od báby svojí mnohému věděla, co zakázáno bylo. Však lidu pomáhavší do hradu přišla, by duší četla a vraha krutého nalezla. Tak seznavší lapků a šejdířů k Bohům pradávným se obrátila, nedbaje osudu, jenž tímto sobě připravila. A když kněžny unesli pro peníze žádat, sama za nimi šla neb dosti bylo všeho.
Tu Anna marně pospíchavší k místu dorazila. Již jen statečných obránců mrtvých nalezla a z dáli křiku uslyšela. To posledním bylo a ona sklonivší se nad mrtvolou bezdušní, slova vyřkla a tělo pohybovati se počalo. Tak ku pomoci jej poslala, však kouzlo její všemu se vzepřelo a mnoho nemrtvých toho večera povstalo by lidu tvrze sužovali a Anna ve snaze ukrýti sebe do náruče kněží lačných padla
A soudu krátkého bylo a ona na hranici spočinula by plameny života marného ukončily. Však zázraku tenkráte prvního se stalo a Anna v dýmu a plamenech nadobro zrakům přihlížejících zmizela.
Tak mnoho lidí k přemýšlení zasedlo a Boha falešného zavrhnuvše starému učení zvěděli a magie ku prospěchu všech se počala. Tak Bohové se vrátili do Zemí a všem naslouchali a ku pomoci byli mnohým v chrámech, jež na jejich počest vystavěli.

Zpět