Mnoho Slunovratů před slovy těmito, zde žilo se dobře všem a v hojnosti každý sobě užíval.
Až našlo se pár těch, kteří více druhých chtěli a tajného plánu vymysleli, kterým ovládnout Zemi a snad i světa hodlali. A znamením jejich had byl, protože při zrození jejich v trávě spal.
Tak chodili všude a každému špatně radili by přidal se k nehodným pod vidinou moci i bohatství a kněží falešní od víry zrazovali pro potěšení svoje. Mnohých zlákali a všemu jim brali.
Tu sešli se moudří v místě posvátném a radili sobě, kterak zlostné a nepoctivé vyhnati. Však těžko tomu šlo, neboť moc a síla jejich vzrostla a mnozí při nich stáli. A nevzdávajíc se, k řešení dospěli, které dobrým zdát se mohlo.
Tak sebe připravili k obřadu nevídanému, kterým kultu navždy zničit chtěli a nemálo svítání jim trvalo, nežli potřebných věcí pohromadě měli.
A ničehož netušíc, že v řadách vlastních špehů mají i slova mocná vytvořili. Až jednomu cos divné přišlo, proto lépe sebe připravil a v taji do oltáře věci vzácné dal.
Když času se nachýlilo, všichni k obřadu přišli a jak ujednali sobě činili. Však v chvíli poslední, zrádný jejich člen slov svých otočil a místo zkázy rozkvětu a naplnění kultu přál. Marně jeho umlčovali, on předpovědi dořekl a místo ohně bílého černý vzplál, jež špatného předpovídal. A všemu by zle skončilo, kdyby jediný, jež neuvěřil, k oltáři nepřišel a v oheň takový hadí vejce nevhodil.
Pak všemu jinak dít se počalo a plamen ponejprv zšednul, až zbělel v čistotě svojí.
A od doby té všem z kultu špatně se vést počalo. Kouzla selhávala a nemoci je trápily, až poslední kněžka zůstavší na ono místo, kde zkázy počalo přišla.
Tam v dechu posledním věštbu svojí vyslovila, by naděje jim ponecháno bylo a v čase dalekém opět povstáti mohli se slibem udobření na ústech svých konečně i ona ukončila bídnost života vlastního.

Zpět