Kdysi dávno, po odchodu Bohů, zůstali v Tir-nan-n-Ogu Draci, aby učili malé bohy všemu umění i dovednostem. Moudře jim kázali a vychovávali. Však v srdcích malých Bohů divný cit plál, až málo z nich rozhodli sobě Zemi ovládnouti.
Tu počali draky neposlouchat a po pokladech jejich toužit. Pak dalších se k těmto přidalo. A při úsvitu Samhainském prvního z Draků zabili. Tak draci, zjistivší toho, moudře lidu vyčinili, že neradno jim proti stanouti. Však lid neuposlechl. A mnoho dalších zabil.
Rozzlobili se Draci a proti lidu do bojů vytáhli. Nastala válka. Válka malých bohů proti bytostem mnohem silnějších.
Vidouc toto Bohové ze sídel svých, svolali Draky ku poradě. Tak sešli se na místě, kam tvorové nižší nemohli. A dlouho promlouvali. Nakonec dohodnuvše se, zjistili, že pospolu dále žíti nemohou a setrvání jen zkázu malých Bohů by přineslo. Tak nejstarší z Draků moudře pravil, že oni odejdou, jako kdysi Bohové a najdou sobě novou Zem, plnou míru a porozumění. Nechají malé Bohy svému osudu, ať stane se podle vůle jejich.
Smutný byl Lughnasadský soumrak. Oblohu zakryla dračí křídla a všude bylo slyšet řevu žalostného. Malý bohové ustrašeně sebe v domech uzavřeli, neboť mysleli, že konce nastalo.
Však ráno - když ven malí bohové vyšli, cítili v sobě prázdno a opuštěnost. Jen málo úsvitů jim potrvalo, než-li shledali, že Draků nikde není. Tak vydali se vlastní cestou, jako opuštěná zvířecí mláďata....
A Draky již nikdo v Tir-nan-n-Ogu nespatřil...

Zpět